Košík
0
0,00 Kč
Svatý Charbel Makhlouf
(*8. května 1828, Bqaa Kafra, Libanon – †24. prosince 1898, klášter Annaya, Libanon)
Svatý Charbel Makhlouf, známý také jako svatý Charbel z Libanonu, byl maronitský mnich a kněz. Jeho život byl zasvěcen modlitbě, askezi a zbožnému tichu. Po smrti se stal známým díky zázračným uzdravením a zvláštní neporušenosti svého těla. Kanonizován byl papežem Pavlem VI. 9. října 1977.
Dětství a mládí: Cesta k Bohu
Charbel Makhlouf se narodil 8. května 1828 ve vesnici Bqaa Kafra v severním Libanonu jako páté dítě do chudé, ale velmi zbožné maronitské rodiny. Jeho rodiče, Antoun a Brigitta, ho vychovávali k lásce k Bohu. Otec Antoun zemřel, když bylo Charbelovi pouhé tři roky, a jeho matka se později znovu provdala za zbožného muže, který se stal příkladem víry pro mladého Charbela.
Již od útlého věku měl Charbel hlubokou náklonnost k modlitbě a samotě. Často se uchyloval k jeskyni poblíž svého domova, kde se modlil a přemýšlel o Bohu. Jeho blízcí o něm říkali, že je "pohlcený Bohem".
Vstup do kláštera a kněžství
Ve 23 letech opustil svou rodinu a odešel do kláštera svatého Marona v Annaye. Přijal řeholní jméno Charbel, inspirované starokřesťanským mučedníkem. V roce 1853 složil slavné řeholní sliby chudoby, čistoty a poslušnosti. O tři roky později byl vysvěcen na kněze.
Během svého života v klášteře byl znám svou pokorou, poslušností a naprostou oddaností Bohu. Hodně času trávil v modlitbě, studiu Písma svatého a práci. Jeho duchovní život byl natolik intenzivní, že ho spolubratři považovali za vzor dokonalého mnišského života.
Poustevník v Annaye: Život modlitby a askeze
V roce 1875 obdržel povolení odejít do poustevny svatých Petra a Pavla v Annaye, kde žil zbytek svého života. Jeho každodenní rutina byla přísná: modlitba, půst, eucharistie a manuální práce. Charbel mluvil jen tehdy, když to bylo nezbytné, a všechno své konání zasvěcoval Bohu.
Jeho život v poustevně byl naplněn radikální askezí. Spal na slamníku, jedl pouze jednoduchá jídla a omezoval své potřeby na minimum. Jeho duchovní síla a hluboký vztah k Bohu přitahovaly mnoho lidí, kteří přicházeli žádat o jeho modlitby a rady.
Smrt a neobvyklé události po ní
Charbel zemřel 24. prosince 1898 při modlitbě po mši svaté. Byl pohřben na hřbitově kláštera v Annaye. Krátce po jeho smrti se začaly objevovat zvláštní události. Jeho hrob vyzařoval záhadné světlo, které přitahovalo mnoho poutníků. Po exhumaci jeho těla bylo zjištěno, že zůstalo neporušené a vylučovalo zvláštní tekutinu, která měla údajně léčivé účinky.
Zázraky a kanonizace
Díky množství zázraků připisovaných Charbelovi se začal šířit jeho kult po celém světě. Lidé hlásili zázračná uzdravení, která nastala po modlitbách k němu. Mezi nejznámější patří uzdravení Nohada El Shami, libanonské ženy, která byla ochrnutá a po nočním vidění Charbela se plně zotavila.
Blahořečen byl papežem Pavlem VI. v roce 1965 a kanonizován v roce 1977. Jeho svátek se slaví 24. července.
Odkaz svatého Charbela
Svatý Charbel je symbolem hluboké modlitby, pokory a úplné odevzdanosti Bohu. Jeho příklad učí, že cesta k Bohu vede skrze ticho, modlitbu a oběť.
Dnes je ctěn po celém světě jako mocný přímluvce, zvláště u nemocných a těch, kdo hledají duchovní povzbuzení. Jeho poustevna a hrob v Annaye jsou místem četných poutí, kde lidé hledají pokoj, uzdravení a duchovní obnovu.
Charbelovo poselství je prosté, ale silné: "Bůh je skutečně přítomen v tichu srdce."
