Náboženská svoboda: kardinál Beran a jeho legendární projev ve Vatikánu

Úvod

Náboženská svoboda a svoboda svědomí jsou klíčovými tématy v moderní církevní i společenské diskusi. V projevu Josefa Berana, který pronesl 20. září 1965 v Bazilice sv. Petra ve Vatikánu, se hluboce zamýšlí nad významem těchto svobod v kontextu historických událostí a teologických principů. Tento článek se pokusí nejen citovat a analyzovat jeho projevy, ale i rozebrat klíčové body, které v něm Beran předkládá, a uvést související literaturu, která se touto problematikou zabývá.

Text projevu

Prohlášení o náboženské svobodě, které v širším smyslu platí i o každé pravé svobodě svědomí, má mimořádně velký význam teologický i praktický.

V Písmu svatém se jasně praví: "Co nevychází z přesvědčení," to jest z upřímného svědomí, "je hříšné" (Řím 14,23). Kdo tedy hmotným nebo duševním nátlakem někoho nutí, aby jednal proti svému svědomí, uvádí ho do hříchu proti Bohu.

Tyto zásady potvrzuje i zkušenost. A zde se pokorně odvažuji vydat své vlastní svědectví.

Od chvíle, kdy byla v mé vlasti radikálně omezena svoboda svědomí, byl jsem svědkem těžkých pokušení, která tento stav pro mnohé přinášel. U celého svého stádce, dokonce i mezi kněžími, jsem pozoroval nejen vážné ohrožení víry, ale také velmi těžká pokušení ke lži, k přetvářce a k jiným mravním neřestem, která snadno kazí lid, nemá­-li pravou svobodu svědomí.

Když se něco takového záměrně obrací proti pravému náboženství, je si každý věřící člověk vědom, jak vážné je to pohoršení. Ale zkušenost nám také ukazuje, že každý takový postup proti svobodě svědomí je morálně škodlivý i tehdy, mají­-li jeho původci na mysli prospěch pravé víry. Vždy a všude útisk svobody svědomí u mnoha lidí vyvolává pokrytectví. A můžeme snad říci, že pokrytectví, víru okázale předstírající, církvi více škodí než pokrytectví víru skrývající, které je dnes ovšem více rozšířeno.

Tak se zdá, že i v mé vlasti katolická církev stále trpí pro to, co bylo v minulosti jejím jménem vykonáno proti svobodě svědomí, jako bylo v patnáctém století upálení kněze Jana Husa nebo v sedmnáctém století vnější donucení velké části českého národa, aby zase přijal katolickou víru podle zásady Cuius regio – eius religio, jež byla uplatňována. Světská moc, i když chce sloužit katolické církvi, nebo to aspoň předstírá, ve skutečnosti takovými činy způsobuje trvalou skrytou ránu v srdci národa. Toto trauma brzdilo pokrok duchovního života a nepřátelům církve poskytovalo a poskytuje lacinou látku k námitkám.

Tak nás tedy i dějiny napomínají, abychom na tomto koncilu zásadu náboženské svobody a svobody svědomí vyhlásili jasnými slovy a bez výhrad, které by pramenily z oportunistických důvodů. Jestliže se to stane, a to i v duchu pokání za hříchy v této věci dříve spáchané, mohutně vzroste mravní autorita naší církve k prospěchu národů. Také ti, kdo dnes utlačují svobodu svědomí ke škodě církve, budou tím z

ahanbeni; tato spásonosná hanba by mohla být jakýmsi počátkem toho, že se vzpamatují. A tento náš sněm bude mít větší mravní sílu, aby se s větší nadějí na úspěch pronásledovaných bratří zastal.

Proto vás, ctihodní bratři, žádám, abychom důraznost tohoto prohlášení nezmenšovali a abychom k závěru prohlášení připojili tato nebo podobná slova:

"Všechny vlády tohoto světa katolická církev naléhavě prosí, aby zásadu svobody svědomí účinně rozšířily na všechny občany, tedy i na ty, kdo věří v Boha, a aby přestaly jakýmkoliv způsobem utiskovat náboženskou svobodu. Buďtež co nejdříve osvobozeni všichni kněží i prostí věřící, kteří jsou po tolika letech stále ještě ve vězení pro svou náboženskou činnost, třeba i pod různými záminkami. Biskupům a kněžím, kterým se v tak velkém počtu zabraňuje vykonávat svůj úřad, budiž dovoleno, aby se zase ujali duchovní správy svých věřících. Kde je církev nespravedlivými zákony vydána na milost zvůli úřadů sobě nepřátelských, tam budiž obnovena její vnitřní samospráva a budiž usnadněno její spojení se Stolcem Petrovým. Ať přestanou překážky, které se kladou do cesty mladým, kteří chtějí dosáhnout kněžství nebo řeholního života. Duchovním řádům a kongregacím bratří a sester budiž opět dovoleno společný život. A konečně všem věřícím nechť je zajištěna účinná svoboda vyznávat víru, zjevené pravdy šířit a vykládat a ve víře vychovávat děti. Tak vykonáme pravé dílo míru, v naší době nanejvýš potřebné.

(Český překlad projevu je převzat z časopisu Nový život 1/1965, který vycházel v Římě.)

Analýza klíčových bodů projevu

Celý svůj projev kardinál začíná slovy z Písma, které později rozvíjí a staví na nich své teze. "Co nevychází z přesvědčení, je hříšné." (Řím 14,23) Z tohoto úryvku kardinál bezprostředně odvozuje, že nátlak proti svědomí uvádí jednotlivce do hříchu proti Bohu. Radikálně se tedy staví proti jakémukoliv nátlaku na člověka a obhajuje především náboženskou svobodu jednotlivců i společenství.

V kardinálově projevu se také vyskytují příklady, kdy k nátlakům docházelo, a to jak proti pravé víře, tak i na první pohled k jejímu prospěchu. V první části projevu kardinál uvádí příklad ze své vlasti, nenávisti vůči církvi, kde pozoroval, jak omezení svobody svědomí vedlo k těžkým pokušením, například ke lži, přetvářce a pokrytectví, ale také k vážnému ohrožení víry. Celou společnost tato přetvářka vedla ke zkažení mravů a k různým neřestem. V druhé části projevu se naopak odkazuje na události z minulosti, kdy byla narušována svoboda svědomí násilnou povinností přijetí katolické víry. Zde zmiňuje především upálení kněze Jana Husa, nebo také zásadu Koho země – toho víra, která se uplatňovala v sedmnáctém století. Tyto události, vykonané ve jménu církve, avšak k jejímu neprospěchu ji stále poznamenávají, neboť opět vedli společnost do mnoha pokušení (lži, přetvářky a pokrytectví). Vzpomínky na takovou minulost často brzdí pokrok duchovního života a poskytují nepřátelům církve důvod k odporu.

Celý kardinálův projev je zakončen mohutným povzbuzením k podpoře a obraně náboženské svobody a svobody svědomí každého člověka. Kardinál k tomu nabádá i církev, "a to i v duchu pokání za hříchy v této věci dříve spáchané", a předpokládá zvýšení její autority a také nárůst víry způsobený upřímností. Ve velké míře se však obrací na ty, kteří utiskují náboženskou svobodu, utlačují a pronásledují bratry ve víře a na ty, kdo nespravedlivými zákony zabraňují náboženské činnosti jejich občanů. Kardinál požaduje ukončení tohoto nátlaku na svobodnou vůli jednotlivců a žádá o osvobození nespravedlivě vězněných a návrat svobodného jednání a volby povolání pro všechny lidi.

Celkově je projev postaven na počáteční citaci Písma. Tuto jedinou větu kardinál postupně rozvíjí, vysvětluje a uvedenými příklady a jejich výkladem uvádí Boží slovo do života. Předkládá také antiteze, způsobené omezováním svobody jednotlivců, tedy jejich vlastního přesvědčení. Dalo by se jistě mnoho namítnout, avšak po celém projevu, lze dle mého na všechny případné námitky ohledně náboženské svobody odpovědět: "Co nevychází z přesvědčení, je hříšné." (Řím 14,23)

Odkazy na další zdroje

Pro hlubší porozumění tématu náboženské svobody a svobody svědomí doporučujeme několik knih a publikací:

• "Protestantská etika a duch kapitalismu" od Maxe Webera – Tato kniha zkoumá vztah mezi náboženstvím a společenskými institucemi, což může poskytnout cenné kontexty pro Beranovu diskusi o svobodě svědomí.

• "Církev a stát v České republice: Historické perspektivy" od Václava Žáčka – Tento titul nabízí historický pohled na vztah mezi církevními a státními institucemi, což je důležité pro pochopení Beranova odkazu na historické křivdy.

• "Církev a náboženství ve světle lidských práv" od Pavla Štampacha – Tento text analyzuje, jak církev může sloužit jako aktér v obraně lidských práv, včetně náboženské svobody, a jaké historické výzvy ji při tomto úsilí stály.

• "Hranice svobody: Život v náboženském pluralismu" od Davida Chidester – Tato kniha se zaměřuje na náboženskou různorodost a otázku, jak najít rovnováhu mezi svobodou vyznání a tolerancí vůči různým vírám. Poskytuje cenné myšlenky na diskusi o svobodě svědomí v multikulturní společnosti.

• "Religious Freedom in the World" od United States Commission on International Religious Freedom  – Tato zpráva studuje situaci náboženské svobody globálně a nabízí pohled na situaci v různých zemích, kde jsou náboženské práva ohrožena. Umožňuje pochopit aktuální kontext, v němž Beranovy myšlenky zní tak aktuálně.

Závěr

Projev Josefa Berana je nepochybně hlubokým a promyšleným vyjádřením náboženské svobody, které nadále zůstává aktuální i více než půl století po jeho pronášení. Jeho myšlenky a analýzy nás vyzývají k tomu, abychom se nebáli postavit proti útlaku a nespravedlnosti, a k tomu, abychom absolutně hájili právo jednotlivce na svobodu svědomí.

Beranovo svědectví je morálním voláním k sobě samému, k církvi i společnosti jako celku. Uznání historických bezpráví je klíčové pro uzdravení a překonání minulosti, což je proces, který je zapotřebí jak v církevním, tak i v občanském diskurzu. Tento projev se stává nejen historickým dokumentem, ale také kulturním a duchovním odkazem, který nás vyzývá k bezpodmínečné podpoře svobody pro všechny, bez ohledu na jejich víru či přesvědčení.

Díky tomuto dědictví a síle myšlenek Josefa Berana máme příležitost, ne-li povinnost, pokračovat v boji za náboženskou svobodu, která je základním kamenem jakékoliv demokratické a spravedlivé společnosti. Dnes máme možnost se aktivně angažovat v otázkách lidských práv a svobody, které Beran tolik zdůrazňoval. Je na nás, abychom neustále připomínali význam a důležitost svobody svědomí jak pro jednotlivce, tak pro celou společnost.

Autor: František Borovička