Ježíšovo zvolání z kříže: Výkřik opuštěnosti nebo modlitba naděje?

Výrok "Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?" (Matouš 27,46; Marek 15,34) z Ježíšových úst na kříži je jednou z nejobtížnějších pasáží Nového zákona, vyvolávající mnohé teologické a duchovní otázky. Co tato slova skutečně znamenají? Byl Ježíš ve svém nejtemnějším okamžiku na kříži opravdu Bohem opuštěn, nebo lze tato slova jako modlitbu či poodhalení pravé podstaty Ježíše?

Význam zvolání ve světle žalmu 22

Pochopení Ježíšova výkřiku je často spojováno s jeho odkazem na Žalm 22, což byl tradiční způsob, jakým Židé těchto časů vyjadřovali hluboké duchovní svědectví. Začíná slovy: "Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?" (Žalm 22,1), ale dále pokračuje směrem k důvěře a naději. To ukazuje, že zvolání na kříži nemusí být pouhým projevem zoufalství, ale je spíše citací celého žalmu, která v sobě nese poselství naděje.

Žalm dále popisuje utrpení: "Všichni, kdo mne vidí, se mi posmívají, otvírají ústa, potřásají hlavou" (Žalm 22,8). Tento obraz připomíná události kolem Ježíšova ukřižování. Další významnou pasáží je: "Dělí se o můj oděv, losují o můj šat" (Žalm 22,19), což přímo odkazuje na líčení vojáků pod křížem, jak je zaznamenáno v evangeliích. Tyto události zdůrazňují naplnění proroctví a propojují starozákonní text s novozákonní realitou. Žalm ale také vede k vyjádření důvěry: "Tys mi ze života matky dal naději" (Žalm 22,10), což naznačuje, že Ježíš skrze svou bolest vyjadřuje naději na Boží přítomnost a konečné vykoupení. Tedy pokud by toto pojetí bylo pravdivé, tak Ježíš se na kříži modlí k svému nebeskému Otci modlitbu žalmu, kterou většina židů znala zpaměti. 

Teologické výklady a perspektivy

prof. Ctirad Václav Pospíšil

Český teolog Ctirad Václav Pospíšil tvrdí, že Ježíšovo volání není pouze projevem lidské opuštěnosti, ale je to především "výraz hlubokého vztahu mezi Otcem a Synem, který prochází všemi aspekty lidského bytí, včetně pocitu Božího opuštění." (Pospíšil, 2008). Pospíšil dodává, že tento stav opuštěnosti nakonec konverguje v pevnou víru a naději ve vzkříšení. Ježíš byl skutečný Bůh ale také skutečný člověk. Pokud trpěl, tak v plné míře - jeho míra lidské bolesti nebyla snížena jeho božskou přirozeností. Pokud by tomu tak bylo, nebyl by plně člověkem a tedy bychom museli tvrdit, že je pro člověka nenásledovatelný. Spíš by to byla kultická postava, které bychom se klaněli a uctívali ji. 

Benedikt XVI.

V pohledu papeže Benedikta XVI., záznam Ježíšova zvolání vyjadřuje hluboké vtělení do lidské zkušenosti. Ve své knize Ježíš Nazaretský: Od vstupu do Jeruzaléma po zmrtvýchvstání říká, že: "Toto zvolání na kříži reflektuje plnou integraci Krista do lidského utrpení, se všemi jeho protiklady – zoufalstvím a přesto pevnou vírou" (Benedikt XVI., 2011). Pro Benedikta XVI. je pochopení této pasáže klíčové pro to, abychom viděli, jak Ježíš trpěl nejen fyzickou bolestí, ale i vnitřním duchovním zápasem, který nás přivádí blíže k jeho božskému poslání.

Hlubší duchovní kontext podle církevních otců

Augustin

Sv. Augustin, jeden z nejvýznamnějších církevních otců, interpretuje Ježíšovo zvolání "Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?" jako hluboký projev Ježíšova ztotožnění s lidstvím a jako významný příklad jeho lidské přirozenosti. Ve své knize "Vyznání" Augustin píše: "Kristus na kříži nám zjevuje naše hříchy, ale také zprostředkovává naději, protože svým výkřikem a nesením kříže otevřel cestu k novému životu" (Augustin, Vyznání, 398). Podle Augustina tento výkřik představuje více než jen pouhou lidskou slabost; je to projev víry a důvěry v Božím plánu spásy, který přesahuje okamžik utrpení a směřuje k vzkříšení a věčnému životu.

Řehoř Veliký

Řehoř Veliký, další významný církevní otec, ve svých homíliích klade důraz na duchovní hloubku Ježíšova výkřiku. Tvrdí, že "hlas z kříže obsahuje tajemství vykoupení. Je obrazem lidské ztracenosti, která je však vykoupena nadějí a vírou v Boží věrnost" (Řehoř Veliký, Homilie). Řehoř vidí tento moment nejen jako individuální prožitek Ježíšova utrpení, ale jako univerzální zkušenost, která odráží stav celého lidstva v jeho vztahu s Bohem. Podle Řehoře Velikého je Ježíšův výkřik příkladem toho, jak lze i v nejtěžších chvílích nalézt spojení s Boží věrností a láskou.

Anselm z Canterbury

Anselm z Canterbury, známý svým důrazem na usmíření a spásu, zahrnuje Ježíšovo zvolání "Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?" do své myšlenky, že Kristovo utrpení a jeho slova na kříži jsou klíčem k vykoupení lidstva. Ve svém díle píše, že "skrze bolest a utrpení na kříži, včetně těchto slov, se nám dostává smíru s Bohem, kde lidská slabost naráží na Boží milost" (Anselm, Cur Deus Homo, 1098). Pro Anselma je Kristova smrt, vyjádřená také jeho výkřikem, aktem dokonalé pokory a poslušnosti, což přináší nový vztah mezi lidmi a Bohem.

Origenes

Origenes, raně křesťanský teolog, interpretuje Ježíšova slova jako výzvu k duchovnímu zamyšlení a modlitbě. Vidí v nich "pozvání ke kontemplaci tajemství Boží přítomnosti i v okamžicích zdánlivé nepřítomnosti či odloučenosti" (Origenes, Komentář k evangeliu podle Matouše). Podle Origena tato slova vyzývají věřící, aby hledali Boží přítomnost navzdory vnějším okolnostem, což odráží hlubokou důvěru v Boží všudypřítomnost.

Tímto způsobem církevní otcové přinášejí různé úhly pohledu na Ježíšovo zvolání z kříže, otevírající široké možnosti interpretace jeho významu pro život jednotlivců i celé církve. Tato rozmanitost pohledů obohacuje křesťanské chápání utrpení a naděje, které jsou ústředními body křesťanské víry.

Ježíšovo utrpení a jeho vykupitelský rozměr

Ježíšova slova na kříži mohou být také nahlížena jako součást většího vykupitelského plánu. Kříž se stává místem, kde se stýká lidská slabost s Boží mocí. Tím, že cituje Žalm 22, Ježíš potvrzuje svou důvěru v Boží vůli, a to i v okamžiku krajní bolesti.

Teologové často zdůrazňují, že tato slova křičí do ticha nejen Ježíšovo fyzické utrpení, ale i jeho emocionální a duchovní zápas. Tím nám odhaluje hloubku svého ztotožnění s lidstvem – nevzdaluje se od bolesti, ale plně ji přijímá, což v sobě nese naději na vzkříšení a vykoupení.

Moderní interpretace a praktické závěry

Dnešní teologové a biblické studie nadále přinášejí nové pohledy na Ježíšova slova jako na klíč k pochopení smyslu utrpení v křesťanském životě. Tato slova se často stávají ústředním bodem meditací a rozjímání o vztahu k Bohu v okamžicích krize a duchovní zkoušky. Skutečnost, že Ježíš na kříži volal Boha ve své vlastní opuštěnosti, může být pro mnohé výzvou k modlitbě a víře v obdobích zkoušek.

Z pohledu pastoračního tento výrok rovněž nabízí hodnotnou úvahu o tom, jak čelit vlastním pocitům opuštěnosti. Přijmout, že i Ježíš, Boží Syn, prožil pocit opuštěnosti, může být pro věřící zdrojem útěchy a posílení, v naději na konečné naplnění v Bohu.

Závěr

Zvolání: "Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?" z Ježíšových úst na kříži zůstává hlubokým tajemstvím víry, vyvolávajícím mnohočetné interpretace a reflexe. Skrze odkaz na Žalm 22 a pohledy jak církevních otců, tak moderních teologů, se toto volání jeví jako ústřední moment Ježíšova obětního aktu. Umožňuje nám nahlížet na utrpení nejen jako na lidskou slabost, ale jako na bránu k naději a vzkříšení, která je součástí Božího vykupitelského plánu.

Zkoumáme-li toto zvolání, vidíme v něm výzvu k hlubší víře a důvěře v Boží přítomnost i ve chvílích největšího zoufalství. Tento výrok tak nejen odhaluje Ježíšovu lidskou přirozenost, ale také ukazuje cestu, jak docílit smíření s Bohem prostřednictvím víry a naděje.

Brát výrok: "Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?" doslova tak, že Bůh otec opustil druhou božskou osobu Syna, by nebylo správné. Vždy sám Ježíš řekl: "Já a Otce jedno jsme" (Jan 10,30). Pokud si toto uvědomíme, nelze tvrdit, že Otec opustil Syna - to ani není možné, neboť v Boží trojici se jedna osoba stále dává druhé ale jakým způsobem je pro nás tajemství. Stejně tak pro nás zůstane tajemství jak trpěl Bůh otec při smrti syna.

Autor: František Borovička